Některá zvířátka zimu dokonce vítají, jako třeba havrani nebo lední medvědi. Pravda, těch u nás v lese moc nepotkáte, ale havrany zcela jistě ano. A jak se to má s tím strádáním? Domnívám se, že není důvod k obavám. Zimy už dávno pradávno nejsou tím, čím bývaly kdysi. A v dnešní době plní lesníci krmelce, takže občas tím dělají něco záslužného. Ale jinak je na to zvěř připravená. V zimě mohou uhynout jen nemocné, nebo příliš slabé kusy. Tak už to matka příroda zařídila, a tak to bude asi i v budoucnu. Zvířatům samotným zima nevadí, dávno nasadila zimní kožíšky, a proto se na jejich tělo mráz nedostane. Od toho ten kožíšek mají.  

V zimě můžete v lese pozorovat jejich stopy. Pokud tedy neuvidíte zvířátka samotná, pozorujte otisky jejich nohou. Můžete se při tom mnohému přiučit. Nejčastěji najdete asi otisky zvěře spárkaté, což je však zrovna druh bez kožichu. Má však srst, která plní skoro stejný účel. Dělíme ji na rohatou a parohatou a jediný zástup bez výrůstků na hlavě je divočák. Parohatí jsou například jelen, daněk, los nebo srnec. Tu druhou skupina pak může zastoupit například kamzík nebo muflon. Pokud tedy napadne sníh, vydejte se do lesů pozorovat jejich stopy.  

V zimě u nás zůstává také spousta ptáčků. Ti, kteří neodlétli za teplem nás oblažují svou přítomností a vyhledávají krmítka, kde jim lidí v zimě přilepšují. Je docela dobře možné, ba i vysoce pravděpodobné, že i vy máte za oknem, nebo na zahrádce nějaké takové krmítko. A rádi v zimě pozorujete ptáčky, kteří si přišli pochutnat. A že jich tam někdy bývá. Skutečně požehnaně. Zkuste vzít do ruky fotografický aparát a fotit. Třeba se vám podaří takové hezké obrázky jako jsou i zde v tomto články. Popisky u nich nehledejte. Tedy, ony tam jsou, ale neurčují druh jednotlivého ptáčka, protože autorka článku nerozezná špačka od lokomotivy.