Cenné papíry jsou nosiče (většinou listiny a listy papíru), ve kterých je inkorporováno nějaké hmotné právo člověka. Právo, například na dlužné plnění či zaplacení pohledávky / splacení dluhu, je vcucnuto do jednoho listu papíru, který má nějaké formální náležitosti. Toto právo se nyní stává spjato s danou listinou či jiným nosičem a je volně převoditelné (prodejné). Kdokoliv, kdo drží listinu, má právo na plnění dle této listiny.
 
Příklad
– Máte dluh vůči svému věřiteli, který vám právě půjčil dvacet tisíc korun. Aby měl věřitel jistotu, že se nebudete v budoucnu vyhýbat své povinnosti, vyžádá si od vás cenného papíru – pravděpodobně směnky, kde uvedete čas, kdy dluh zaplatíte, smlouvu, ze které právo vzešlo, podpis, místo splatnosti, komu a kdo směnku vystavuje. Až směnka dospěje (uplyne čas a nastává splatnost směnky – tedy čas, kdy je směnka „proplatitelná“), věřitel vám ji dá zpět a vy musíte na základě takové směnky sumu zaplatit.
 

Výhody pro věřitele

Jakmile vytáhnete takovouto směnku, nikdo nemůže zpochybnit vaše právo na plnění – nelze se vymlouvat na to, že to někdo podepsat nechtěl, že to bylo jinak nebo že to neplatí. Pokud bude cenný papír platný, tak ani soud vám nepomůže se z vaší povinnosti dostat. Výhodou je, že je to jakási záruka pro věřitele, který nikdy nepřijde zkrátka. Ale také může právo na plnění převést na někoho jiného za úplatu – může se stát, že za vámi přijde úplně jiný člověk, než kterému dlužíte = tomu poté musíte plnění na základě směnky vydat. Věřitel, pokud se mu nechce z vás třískat peníze, může směnku jednoduše prodat někomu, kdo si na ty vaše peníze rád počká.
 
 
S cennými papíry jako jsou směnky lze také volně obchodovat, ať už je to směnka vlastní, kdy jste dlužníci přímí a nebo cizí, kdy uvádíte do směnky někoho třetího, který bude vyplácet směnku za vás, tzv. směnečník.