Zdaleka ne každý má to štěstí, že zůstane celý život zdravý. Mnoho z nás potká nějaká nehoda. Mnohdy zůstane bez následků, avšak občas se stane, že tomu tak není.

Stejný případ jsou i oběti napadení. Některé z nich jsou brzy v pořádku, avšak jiné nikoliv, a to nejen fyzicky.

Pro tyto případy se vžil termín trvalé následky. Jednoduše řečeno, jedná se o důsledky úrazu, ať už způsobeného nehodou či úmyslně cizí osobou, které navždy sníží společenské uplatnění dotyčné osoby i její pracovní uplatnění.

Ty samozřejmě mohou mít mnoho podob. Asi nejznámějšími jsou pak ty fyzické. Sem patří například úplná či částečná paralýza, případně dokonce chybějící končetina. Z těch méně patrných je to třeba částečná či úplná ztráta zraku či sluchu.

Zde je ve většině případů jasné, jak je tímto postižením negativně ovlivněn život dotyčné osoby, i její schopnost vykonávat určité profese. Ovšem následky, které si člověk po celý zbytek života ponese, nemusí být jen fyzické. Někdy mohou určité události vyústit v celoživotní trauma.

Je samozřejmě pravdou, že tyto se mnohem hůře posuzují, a je i obtížné určit, zda se skutečně jedná o trvalý stav. Například amputovaná končetina nedoroste, avšak třeba posttraumatický syndrom je teoreticky možné překonat. Zdaleka ne každý to však dokáže.

Dobrá, ale otázkou je, zda by měl daný člověk zůstat bez pomoci. Odpovědí je, že samozřejmě nikoliv. I proto je zákonem dáno, že lidé, kterým se snížilo v důsledku trvalých následků společenské či pracovní uplatnění, mají nárok na odškodné. Zda je v dostatečné výši, je už jiná otázka.

Ani to však není tak jednoduché. Komise totiž nejprve posoudí, zda jste si ono postižení nezavinili sami, například nedbalostí. Také určí, do jaké míry bylo vaše pracovní i společenské uplatnění sníženo. A v neposlední řadě se také budou zajímat o to, zda daná událost, která vám ono postižení způsobila, nešla předvídat, či zda jí nešlo předejít. Teprve pak určí, jakou částku dostanete. A i když tento proces není dokonalý, můžeme být rádi, že máme alespoň něco.