Od těch dob už uteklo hodně času, ale i když se logicky mnohé změnilo, leccos naopak nikoliv. Už sice nejsem bezprostředně v centru dění, ale vsadím se, že i dnes se řada studentů snaží přivydělávat si. Jednoduše proto, že je pro ně stejně draho jako tehdy pro nás, že si chtějí také něco užít, což bez peněz vesměs nejde.

A navrch jde těm současným nejednou i o získání určité praxe, jež se jim později hodí při hledání svého místa na trhu práce, což za nás ještě nebývalo. Protože za nás byli absolventi vysokých škol automaticky často chudá pracovní síla, pro kterou se kvalifikovaná práce za almužnu ve státním sektoru relativně lehce našla, zatímco ti dnešní mladí už žádají peněz více a musí se tudíž i náležitě předvést a něco umět.
My jsme tehdy ještě chodívali na brigády do továren, doučovali, prodávali časopisy nebo činili leccos jiného, čím se dalo vydělat. Pídili jsme se po něčem, až jsme se toho dopídili, a bylo to.

Dnes prý jsou studenti pro zaměstnavatele zajímaví. A jak že se prý takoví zdatní studenti pro práci ve firmách získávají?
a) Přes sociální sítě. Tam by prý měla být taková nabídka zaměstnání zajímavá a atraktivně vyhlížející, měla by dávat studentům na vědomí, co tam tito mohou na stáži nebo brigádě získat, co se tam naučí a jaké mohou být jejich možnosti, pokud se osvědčí. Přes sociální sítě se takové informace šíří i dále a spíše se tak najde nějaký ten zájemce z řad studentstva.
b) Na internetových stránkách. Tam se sice prezentují vesměs jen méně atraktivní zaměstnavatelé typu fastfoody či obchodní domy, ovšem nemusí nezbytně zůstat jenom u těchto. Zejména pokud má takový zaměstnavatel skutečně atraktivní nabídku, jíž by se mohl studentům prezentovat a zaujmout.
c) Přímo na univerzitách. Některé z nich na požádání zprostředkují předání nabídky svým studentům, a to možná i přeochotně, protože tím v podstatě dokazují, že mají spojení s praxí a že studium na nich není neperspektivní.
Dnes už je to tedy se zaměstnáváním studentů, s předkládání nabídek těmto, daleko pestřejší než za nás. Dnes už se může zapojit snáze. Ne jako za nás, kteří jsme sice měli nabídek také dost a dost, ale šlo zprvu jen o manuální práci v socialistických továrnách a později o byznys, v němž jsme byli odkázáni jen sami na sebe v divokých letech rodícího se kapitalismu. Kdy jsme se museli pídit sami, protože Facebook a internetové pracovní nabídky ještě neexistovaly.